Trabzon
Město bylo založeno během 8. st. př.n.l. kolonisty ze Sinope a Milétu, kteří se usadili na strmém útesu u strží Kuzgun a Tabakhane. Nové město dostalo své jméno po plochém vrcholu výběžku - traeza neboli stůl, v antické řečtině Trapezus.
Pod vládou Římanů a Byzantinců se těšilo velké prosperitě, díky své poloze na severovýchodním konci větve Hedvábné stezky. Největší slávu zažil Trabzon během krátkého zlatého věku v období 13. a 14. st. Jeden z potomků královské linie Komnenovců, Alexius, dokázal uniknout z Konstantinopole drancované křižáky v r. 1204. Brzy poté se na příkaz gruzínské armády vylodil v Trebizondu a prohlásil se legitimním vládcem Byzantské říše.
Královští diplomaté uzavřeli krátkodobá i dlouhodobá spojenectví s různými turkomanskými a mongolskými náčelníky. Do Trabzonu mířili četní kupci z Janova a později i Benátek. Připlouvaly významné osobnosti západního světa na italských lodích a Trabzon se stal oázou umění a vzdělanosti v pustině tureckých nomádských kmenů. Místní aristokracie ale sváděla bitvy s přistěhovalými dvořany z Konstantinopole. Jedna taková občanská válka r. 1341 zcela zničila město a uvrhla tak impérium do stadia konečného úpadku. Nakonec to byl Mehmed Dobyvatel, kdo při svém tažení kolem pobřeží Černého moře pokořil sebevědomou říši. R. 1461 poslední vládce mizejícího království David dohodl se sultánem víceméně nekrvavou kapitulaci.
Za vlády Osmanů se město stalo významným tréninkovým hřištěm pro budoucí vládce: Selim hrozný zde zastával funkci guvernéra provincie v l. 1490 - 1512 a zde se rovněž narodil a byl vychováván i jeho syn Suleyman Nádherný, který zde žil až do r. 1520, kdy nastoupil na trůn Osmanského impéria. V pozdním osmanském období nastalo v Trabzonu oživení křesťanského vlivu. Byly zde zakládány západní konzuláty a velké množství přepychových obytných domů a paláců. Tento krátký rozkvět ale skončil událostmi světové a občanské války a založením republiky.
Trabzon se roztahuje kolem pobřeží a proniká několik kilometrů do vnitrozemí. Město se 115 000 obyvateli je významným střediskem potravinářského průmyslu a centrem oblasti pěstování tabáku. V jádru starého bazaru, který nabízí ke koupi vše, se nachází největší mešita ve městě, Carsi Camii, která má interiér s pozdní osmanskou výzdobou. Za mešitou stojí Taš Han ze 16. st. s nejrůznějšími dílnami a obchůdky. Pod mešitou stojí bedesten postavený Janovany ve 14. st. a později přestavěný Osmany. Kdysi zde bývalo 48 obchodů ve dvou patrech, ale 4 nosné pilíře neunesly klenbu, která se již dávno zřítila. Dnes slouží bedesten jako továrna na zpracování dřeva.
Most přes říčku Tabakhane vede do starého města Ortahisar. V nejvyšším bodě dále po proudu stojí horní citadela a pod ní méně chráněné město vtěsnané za třetím okruhem hradeb, které sahají až k moři. Citadela byla založena Alexiem II. (1297 - 1320). Nejkrásnější stavbou Ortahisaru je bývalý kostel Panagia Chrisokefalos, dnešní mešita Ortahisar Camii. Na tomto místě již ve 3. st. stával malý kostel. Samotná budova je ze 13. st., ale po požáru v r. 1341 prodělala rozsáhlou přestavbu. Bazilika bývala nejvýznamnější katedrálou trabzonského království, zde se odehrávaly královské svatby, pohřby a korunovace.Název Chrisokefalos - Zlatohlavý - pochází z doby největšího rozkvětu království, kdy si Komnenovci mohli dovolit obložit kopuli zlatem. Zlaté obložení ale již dávno vzalo za své původní byzantské malby zanikly pod nánosy islámských maleb. Mozaiková podlaha ze 13. st. je nyní pokryta betonem.
Z oblasti Ortahisaru se vyjde po mostě Zagnos, postaveném Řekem, který přestoupil na islámskou víru a byl vojevůdcem Mehmeda Dobyvatele. Zagnosova věž je nejjižněji položená hradní věž ve vnějších hradbách, dnes je zde restaurace. Na druhé straně bulváru stojí nejvýznamnější monument osmanského období v Trabzonu, mešita Gülbahar Hatun Camii. Matka sultána Selima I. a manželka sultána Beyazida II. bývala komnénskou princeznou známou svojí zbožností a dobročinností konanou jak pro křesťany, tak i pro muslimy. Zemřela r. 1512, její syn Selim dokončil v r. 1514 stavbu mešity, kterou ona započala, a připojil k ní türbe, kde je pohřbena.
Ve městě stojí několik dalších významných kostelů. St. Anna Kilisesi je nejstarším Trabzonským kostelem, stojí východně od citadely. Přesné datum výstavby kostela není známo. Rok 884 napsaný nad jižním portálem je datem rekonstrukce. Yeni Cuma Camii, bývalý kostel St. Eugene, stojí mimo městské zdi. Po požáru v r. 1340 byla vybudována nová kaple s křížovým půdorysem. Původní fresková výzdoba již neexistuje. Aya Sofia je řeholní kostel stojící na útesu s výhledem na Černé moře. Kdysi na tomto místě stával již předkřesťanský chrám, na jehož základech později vznikla raně byzantská kaple. Současný chrám dal postavit v l. 1238 - 1263 Manuel I. Komnenos. Aya Sofia se stala vzorem pro mnohé pozdější byzantské kostely. Bazilika byla po r. 1461 přestavěna na mešitu, později sloužila i jako muniční sklad a nemocnice. V pol. 20. st. byly zrestaurovány fresky kostela. Kostel má křížový půdorys s klenbou podpíranou 4 sloupy a se 3 apsidami na východním konci trojité chrámové lodě. Na západním konci se přes celou šířku hlavní chrámové lodě rozšiřuje chrámová předsíň. Kolem jižního vstupního portálu se nachází poškozený dřevěný vyřezávaný vlys zobrazující Adama a Evu v Ráji. Je jediným z původních tří portálů, které Turci nepoškodili při vysvěcování kostela. Nejvýznamnější fresky se nacházejí v apsidě, chrámové předsíni a v severním portálu. V centrální apsidě je mezi dvěma archanděly Nanebevzetí nad scénou Dosazení Panny na trůn. V klenbě se nachází ne příliš zdařile zrestaurovaný Pantokrator. Strop chrámové předsíně je rozdělen na tři sekce kamennými žebry a je téměř celý zasvěcen scénám ze života Krista. V prostřední sekci jsou vyobrazeny symboly evangelistů.Jižní klenbu vyplňuje Svatba v Káni, Malý Ježíš vyučující v chrámu a Vyléčení kanaánské dcery. V severní klenbě je Nakrmení pěti tisíc a Ztišení bouře na jezeře Galilejském. Severní portikus je věnován scénám ze Starého zákona, včetně Jobova utrpení. Na severní straně kostela je soubor níže položeného zdiva, které bylo kdysi pravděpodobně křtitelnicí. Zvonice se čtvercovým půdorysem byla dostavěna dodatečně v r. 1443 a vykazuje silný italský vliv v tehdy již upadající říši.
